Existuje přesvědčení, že kyselina retinová napomáhá regulovat počet fibroblastů a jejich kolagenových produktů.

Všichni víme, že když sníme velké množství mrkve, pokožka se zabarví a její sebeobrana se zvýší. Důvodem toho je betakaroten – látka, která patří mezi retinoidy a působí jako mnoho dalších zástupců této skupiny.

Retinoidy zahrnují skupinu polyisoprenoidních lipidových molekul, ke kterým patří retinol (vitamin A) a jeho deriváty (molekulární oddělení). Retinol je vitamin rozpustný v tucích, nezbytný pro přirozený růst všech živočišných organismů. V případě většiny derivátů retinolu se jedná o metabolity (metabolické produkty) nebo bioderiváty, protože se tvoří v živočišném organismu cestou metabolismu retinolu. To platí i pro kyselinu retinovou – vitamin A-kyselinu.

METABOLISMUS RETINOLŮ

Lidský organismus si retinol, tedy vitamin A, nedokáže vyrobit sám. Měl by být přijímán v každodenní stravě. V čisté formě je tato látka poměrně nestabilní, hromadí se jako ester retinolu v živých tkáních. Bohatým zdrojem vitaminu A jsou játra, protože akumulují mnohem více esteru retinolu než kterýkoli jiný živočišný orgán. Retinol se nenachází v žádné rostlině. Ve prospěch všech vegetariánů však obsahují tzv. karotenoidy – to jsou molekuly, které předcházejí retinolu. Řeč je o beta-karotenu. Naše tělo dokáže přeměnit karotenoidy na retinol a získat stejné množství jako z retinoletheru z živočišných zdrojů. Nehledě na to, že předávkování retinolem je toxické, mohou se při tom objevit známky otravy, netýká se to případu zvýšeného užívání beta-karotenu. Vzhledem k tomu, že retinol, jak již bylo zmíněno, je látka nestabilní, spojuje se před zařazením do koloběhu látek se speciálním proteinem – proteinem vázajícím retinol. Přitahován plazmatickým proteinem, transtyretinem, zůstává stabilní po dlouhou dobu. Většina retinoidů je odvozena z proteinového komplexu vázajícího retinol, transthyretinu. Každý z různých retinoidů se účastní různých buněčných procesů. Například sítnice je jediný retinoid, který může pomoci předcházet neplodnosti. Kyselina retinová má na druhé straně spíše funkci kontroly růstu a zrání epiteliálních buněk. Retinoidy jsou považovány za hormony, které regulují růst a jejichž aktivita je podobná jako u steroidních a thyroidních hormonů (hormon štítné žlázy). Bylo prokázáno, že retinoidy přímo nebo zprostředkovaně regulují geny, které jsou odpovědné za buněčný růst.

VŠE JE POD KONTROLOU

Jak si to představit ve zjednodušené verzi? Buňky se během svého vývoje strukturálně mění. K běžnému procesu zrání patří to, že se keratinocyty konzistentně vyvíjejí od bazální po rohovou vrstvu epidermis. Kyselina retinová v kůži je zodpovědná za udržení vnějšího vzhledu (fenotypu) bazální buňky a také za to, aby se neměnil. Přísun kyseliny retinové se uskutečňuje na úkor blízkostí bazálních buněk ke kapilárám kůže.

Kromě toho, kyselina retinová navíc stimuluje syntézu DNA v pomalu se dělících keratinocytech. A v keratinocytech, které se dělí rychle, syntézu DNA zpomaluje. Reguluje buněčné dělení biochemicky a působí proti abnormálním změnám. V epiteliální tkáni existuje mnoho růstových faktorů a také odpovídající receptory, které jsou přímo nebo nepřímo závislé na retinoidech a taktéž jsou jimi stimulované a suspendované. Kožní fibroblasty mají také receptory pro retinoidy. Existuje předpoklad, že kyselina retinová pomáhá regulovat počet fibroblastů a jejich kolagenové produkty. Tento mechanismus však není dostatečně prozkoumán. Některé studie naznačují, že kyselina retinová může zabraňovat specifickým proteázám (poteolytickým enzymům), které se objevují na kůži ve zvýšeném množství po UV záření. Vzhledem k tomu, že tyto proteázy jsou spojeny se snížením množství kolagenu, lze tvrdit, že kyselina retinová je schopna snížit stárnutí související s insolací (fotostárnutí).

ČASTÉ RETINOIDY

Beta-karoten: Jedná se o přírodní složku rostlin, která se v procesu trávení za pomoci oxidace musí přeměňovat na retinal, dříve než se stane biologicky aktivní. Beta-karoten se v těle hromadí ve formě lipidů a velice dobře zachycuje volné radikály.

Retinol: Tato látka je známější pod názvem Vitamin A. Z chemického hlediska se jedná o organický alkohol. Retinol je důležitý pro lidský růst a zdraví. Jeho nepřítomnost, stejně jako předávkování mohou vést k vážným odchylkám.

Retinal: Také známý jako retinaldehyd nebo trans-retinal. Tato látka patří do třídy organických aldehydů. Je to metabolit, který vznikl následkem oxidace retinolu a má důležitou funkci při prevenci nyktalopie.

Retinyl acetát: Popsaný ester retinolu a kyseliny octové (Acet Acid). Za pomoci enzymatické hydrolýzy může být přeměněn na trans-retinol. V důsledku oxidace z něj vzniká kyselina kyselina retinová, která pak působí na vnější stranu epidermis a odstraňuje odumřelý buněčný materiál z povrchu kůže. Při této přeměně vzniká přirozený retinol, který je 10x méně dráždivý než retinol pro vnější použití – syntetický tretinoin.
Retinol palmitát: Tato látka je esterem retinolu a kyseliny palmitové. Látka musí být v kůži znovu hydrolyzována za pomoci enzymu, dříve než se stane biologicky aktivní. Retinol palmitát je velmi stabilní látka a jeden z nejméně dráždivých retinoidů. Nachází se v kůži jako nejběžnější forma akumulace retinolu.

Tretinoin: Jedná se o syntetickou formu kyseliny retinové, určenou pro vnější použití, která je známá pod názvem Retin-A a Renova. Látka je dostupná na předpis a má tendenci způsobovat silné podráždění pokožky. Má vysoký keratolytický účinek, což může vést k tomu, že vnější epiteliální vrstva se značně ztenčí.

Resorcinol: Co je resorcinol? Navzdory všeobecnému mínění není resorcinol retinoid, ale patří do chemické skupiny fenolů. Má antiseptické a antiseboroické vlastnosti a často se kvůli své nažloutlé barvě a exfoliačním vlastnostem staví do stejné řady s retinoidy.

POUŽÍVÁ SE JAKO LÉK

Isotretinoin – tato látka je syntetickou formou kyseliny retinové pro perorální podání. Je známější pod názvy Accutane a Roaccutane, je dostupná na předpis a používá se především k léčbě složitých případů akné. Hlavní mechanismus účinku: je potlačena funkce mazových žláz. Důležité vědět: klienti, kteří užívají nebo užívali tento lék, mohou mít zvýšené keratolytické vlastnosti, existují vážné kontraindikace pro invazivní, abrazivní nebo exfoliační metody léčby pokožky.

ÚČINKY V KŮŽI

Všechny retinoidy lze využít k vytváření v kůži, respektive uvnitř buněk, bioaktivních metabolitů, které ovlivňují genetickou buněčnou strukturu. Jak retinyl ester, tak retinol jsou regulovány “agenty” (mediátory) uvnitř v buňkách. To ovlivňuje hladinu a rychlost s jakou se tyto bioaktivní metabolity tvoří. Pokud je kyselina retinová (Tretinoin) aplikována přímo do/na kůži, mohou se objevit některé z těchto regulátorů, což může vést k vedlejším účinkům. Známkou toho, že buňky jsou v rozporu se svým přirozeným rytmem nadměrně stimulovány, je to, že léčený stav opět recidivuje po uvolnění kyseliny retinové (tretinoinu).

Přínos výše uvedeného retinoidu spočívá v tom, že se zvyšuje produkce nového buněčného materiálu – zejména fibroblastů a kolagenu. Diferenciace buněk je snížena, což má za následek zhutnění vrstev kůže. Exfoliační vlastnosti pomáhají kůži zbavit se odumřelých buněk. Neméně důležité je také snížení sekrece kožního mazu, což je užitečné pro pacienty s určitými kožními patologiemi.

Mezi nevýhody patří možná podráždění kůže, jejich úroveň závisí na typu a trvání užití retinoidů. V případě dalšího používání to může, navzdory podráždění, vést k vysušení a ztenčení pokožky v důsledku snížené sekrece tukového sekretu a rohové vrstvy. Některé výsledky se prokázaly být krátkodobými a po ukončení aplikace se problémy opět vrací.

Vzhledem k tomu, že retinoidy snižují sekreci mazových žláz a podporují exfoliaci pokožky, vyvolávají následující látky nebo léčebné postupy různá podráždění, pokud jsou používány současně.

Alfa-hydroxy a beta-hydroxykyseliny: Tyto skupiny látek je možné užívat s léčebným intervalem minimálně 30 dnů – jak před, tak i po použití retinolu.

Proto je důležité si ujasnit, jaký druh léčby nebo přípravků pacient dříve používal.